Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ti, co byli na posledním koncertu ENVY na festivalu MayDay v roce 2009 mluvili o krvavé lázni. O naprosto brutálním útoku na ušní bubínky, který neměl obdoby. O jednom z nejintenzivnějších hudebních zážitků. V klubových prostorách jsem si od imperátorů japonského screama mohl slibovat ještě víc, nicméně poslední deska „Recitation“, do které jsem se ani po roce ještě stále nedokázal vposlouchat, namalovala v mých očích nad celým koncertem velký otazník. Na koncert jsem oproti mnohým jiným nešel zabalený do kabátu z napjatého přehnaného očekávání, spíše jsem si osvojil heslo „počítej s horším - doufej v lepší“.
Přicházím přesně ve chvíli, kdy spouštějí RAVELIN 7. Ze zvuku ztěží lovím detaily, vše je trochu zastřené, nicméně trošku rozkoulený a přelévavý zvuk mi bohatě nahrazuje feeling, který tato parta dokáže na koncertě předat. Páteř setu tvoří pecky z výborné aktuální desky „7 kroků po zamrzlé řece“ a spíše díky tomu, že ji znám i pozpátku si koncert užívám plnými doušky. Hostovačka ve skladbě „Sny nespočítáš, ani nevydělíš“ byla díky nepříliš dobré synchronizaci obou vokálů spíše nedotaženým a nejistým gestem a to mě trochu zamrzelo, neboť toto spojení obou křilkounů mělo obrovský potenciál. V každém případě výsledný dojem ve mě uložený je více než pozitivní a už teď se těším na další klubové koncerty tohoto znovu objeveného pokladu domácí scény.
Pak již nastupují slovutní naládotvůrci z Japonska. Velkou radost mi dělá playlist, který nezamrzl u poslední desky, jak jsem se trochu obával. Z té zazní jen tři skladby, po zbytek času se rovnoměrně sahá pro ty nejstěžejnější kousky z historie kapely. Ve zlatém řezu setu se zablyští i pro mě zásadní hitovka „Scene“ z alba „Insomniac Doze“. Ve výtečně rozvrženém koncertu mě kupodivu živě baví i materiál z poslední desky, který mi studiově k srdci příliš nepřirostl. A vlastně mi radost dělá i těch několik málo chybek, díky nimž pro mě ENVY ztrácejí punc japonských odosobnělých perfekcionalistů. Komunikace s publikem se omezuje na hudbu a několik krátkých vět.
<
Zvuk je o několik úrovní výše než u RAVELIN 7 a vytváří se tak místy opravdu parádní atmosférický oceán, který omýlá stěny Akropole. V tomto ohledu byl set výborný a omamný. Už dlouho jsem nešel z koncertu, od kterého jsem téměř nic nečekal tak pozitivně překvapen a spokojen. Samurajská družina Tetsuya Fukagawy si může udělat další čárku.
Daniel Cavanagh asi chtěl stvořit Anathemovské album, ale utopil se v klišé. Příjemně to odsýpá a zvuk i provedení se dají těžko kritizovat, ale je to tak nepůvodní a otřepané, že to úplně kazí emoce, které by jinak určitě fungovaly. Sem se vracet nebudu.
Rumunský doom metal s hlasem tak hlubokým, že i basa je proti němu mandolína. O to výraznější je, když mu do duetu hraje flétna. Jde ovšem o kvalitní nahrávku, kapelník svého času bubnoval u SHAPE OF DESPAIR a lecčemu se tam přiučil.
Hezky uchopil Mark Tremonti nové album. Často jako by dominantně riffující kytara sváděla souboj s jeho přesvědčivým vokálem. Důrazné a současně melodické album, které je možno definovat jednoduchým konstatováním - moderní a přesto klasický heavy metal.
Tohle album ukazuje, že zřejmě nejen samotná skupina, ale i vlastní jednoduše melodický deathmetalový styl se zdá značně vyčerpaný, alespoň pokud se dělá takto klišovitě, jako to předvádí současní THE BLACK DAHLIA MURDER. Hodně vlažné je to.
Obávám se, že tohle je jediná filmová verze Homéra, kterou jsem potřeboval vidět. Není bez chyb, ale tahle pomalá, temná a rozbolavělá věc dokáže zasáhnout na komoru. I proto, že vysekaný Ralph Fiennes je dokonalý Odysseus. Komorní drama o vině a PTSD.
Tato mladá švédská skupina v sobě nese esenci rockového pravěku 70. let stejně jako dravou razanci devadesátek a garage rockovou neurvalost. Občas i hitový potenciál, co mi připomněl pecky od THERAPY?. Výborné retro.
Pro poslech italského power metalu se člověk vždy musí zaštítit ochrannými kouzly. Kupodivu to není nutné pro poslech této party. Projev je civilní, více se opírá o instrumentální výkony inklinující k progu, k tomu zajímavý vokál. Slušné.